seznam článků

Vranovská pláž: kemp pro outdoor

2014-08-15 03:30:02 Kuba Turek
Koupání, kajaky, cykloturistika a horolezectví

Žijeme ve šťastné době, kdy řeka Dyje a Vranovská přehrada spojuje Moravu s Rakouskem. Naplno toho využíváme - nejenom se koupeme na plážích, ale také jezdíme na kole, pádlujeme a lezeme po obou stranách státních hranic.

Žádným pohraničníkům, celníkům ani úřadům do toho nic není. Jsme si ovšem vědomi, že tomu tak nebývalo vždy - vždyť Dyje bývala hraniční řekou, na které bojovali už staří Římané, Avaři, Slované, Turci, Rakušané, Češi... Naposledy se tu střetl Západ s Východem ve Studené válce a hranici neprodyšně uzavřel elektrický plot.  

Strategický položený kemp je Vranovská pláž přímo u přehrady. Odtud podnikáme výpady do okolí a rádi se sem zase vracíme. 

Strategická řeka

Na ukázku, jak je Dyje významná řeka, uveďme historii, která se nás týká nejvíc, protože tady zažily země Koruny české největši vzestup a strmý pád: 

Roku 1278 táhnul podél Dyje kolem mnoha hradů český král a vážný kandidát na německého císaře Přemysl Otakar II. Zastavil se pod opevněným městem Drosendorf. Zdá se vám jeho jméno povědomé? Ano, máte pravdu..! Je to legendární Drozdov, kde Přemysl Otakar II. nechal vojsko odpočinout. Tím si zadělal na porážku od Rudolfa I. Habsburského. Při cestě na Moravské pole nevědomky daroval slabšímu protivníkovi čas, aby sebral čerstvé vojsko, které ho pak porazilo a jeho samého zabílo. Stalo se roku 1278. Na Moravském poli padl Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, poslední rytíř evropského významu. Ironií osudu je, že Moravské pole leží nedaleko Kressenbrunnu, kde před sedmnácti lety vybojoval své největší vítězství proti uherskému Bélovi IV. Naproti tomu císař Rudolf I. Habsburský pozvedl tehdy neznámou Habsburskou dynastii do čela Evropy, aby vládla 640 let až do roku 1918.

Vodáci protínají hranici

Chceme si Dyji prohlédnout opravdu zblízka, a na to jsou nejlepší kajaky. Naložíme je do auta a z Vranova si je odvezeme právě do Drosendorfu, kde osudově zaváhal Přemysl Otakar II.

Dyje, neboli Thaya téměř kopíruje česko-rakouské hranice. Několikát je překročí, aby nakonec vtekla do větší řeky Moravy na trojmezí mezi Rakouskem, Českem a Slovenskem. Vybrali jsme si nepříliš dlouhou vodáckou štreku do Podhradí. Měří šestnáct kilometrů. Lákala nás především tím, že na lodích přejedeme státní hranici. Zajímavé bylo, že pojedeme neobydlenou krajinou. Ve výběru trasy hrálo roli také, že nepojedeme národním parkem, kde je splutí zakázáno.

Hned za mostem odstavíme auto. Dáváme pozor, abychom nestáli v silnici, nebránili případnému výjezdu zemědělských strojů z polí a také abychom nevjeli na louku. Víme, že rakouští sedláci jsou na své polnosti velmi citliví. Oprávněně. Hospodaří na nich již mnoho generací.

Od prvního jezu Hofmühle nás čeká dalších sedm. Všechny budou bezpečné a na plastových lodích se dají splout i za nízkého stavu hladiny. Nebezpečnou výjimkou je hned druhý jez u říčních lázní. Kolmý jez není vysoký, ale tvoří se pod ním válec a voda z něho neodtéká. Místy jsou pod hladinou těžko viditelné ostré kameny. Tenhle jez nemůžeme nikomu doporučit. Ani sami sobě. Přenášení je sice dlouhé, ale bezproblémové. Chlapská hrdost nám nakonec nedá a jez skočíme. Oba máme namále, válec si s našimi kajaky pohrává i při malé vodě. Bez pořádného zabezpečení házečkou a důkladné prohlídky je to jez zabiják.

Pokračujeme před další tři rakouské jezy po nekonečných olejích. Koneckonců nic jiného jsme nečekali. Dyje je nížinná lužní řeka. Pádlování zpříjemňuje utěšená krajina okolo nás. Občas podplujeme vysokou skálu, míjíme romantické usedlosti, pozorujeme kormorány, obdivujeme mohutné stromy na březích. Zdravíme několik rybářů, ale vodáka nepotkáme ani jediného. Rakušané totiž plavbu údolí Thaya obvykle končí v Drosendorfu a Češi zase jezdí až od Znojma dolů.

Teprve jez ve vesnici Unterthürnau je propustkou na tekoucí vodu. Šikmo přehrazuje koryto řeky a hned za ním se tvoří několik meandrů. Vjíždíme do území nikoho podél bývalých ostnatých drátů. Hranice byla na Dyji uzavřená už před druhou světovou válkou kvůli německým bojůvkám, které škodily na Moravě. Nepropustná zůstala také během 2. světové války a nejinak tomu bylo i za komunismu. Řeka se romanticky kroutí ve stinném skalnatém lese, ale my tušíme, že tady také musely být vesnice a u nich jezy. Na Moravě se Dyje zase uklidňuje. Svačíme, odpočíváme a pozorujeme škeble na kamenité pláži přímo u hraničního patníku.

Míjíme výraznou horolezeckou skálu Bílý kříž. Poslední pozůstatek rozbořeného jezu vytváří peřej pod dvorem Mitrov. Dyje se zase uklidňuje. Přijíždíme do Podhradí. Pod hradem Frejštejn nás čekají dva poslední vysoké jezy. Pak už se necháváme odnášet mírným proudem mezi vysokými hlinitými břehy až na začátek vzdutí Vranovské přehrady. Vysedáme z lodí na divokou vodu a spřídáme plány na další dny - kolo, hladkou vodu a lezení.

Skála Pohraniční stráže pro horolezce

Hned druhý den se vracíme z Vranovské pláže do Podhradí vyzbrojení lany, karabinami, lezečkami a přilbami. Jižní Morava je většinou placatá a pořádnou skálu aby tu horolezec hledal jako jehlu v kupce sena, ale tady nás čeká klenot. Stěna Pohraniční stráže v oblasti Bílého kříže dosahuje výšky 45 metrů a nabízí poměrně kultivovanou skálu s dobrým jištěním. Její levá část s krátkou štolou na úpatí se jmenuje Tora Bora. Vlevo za rohem je stromy zastíněná a trávou porostlá stěna Dezertérů. Leze se tu po zvláštním druhu ruly, která je sice poměrně pevná, ale díky tomu, že je skála ještě neolezená, její povrch místy tvoří drobné lámavé šupinky. Není to ale nic nebezpečného.

Vedou tady horolezecké výstupy od dvojek do osmiček. Lezení je zde kvůli hnízdění ptáků zakázané od 1. února do 30. června. Autem jedeme do Podhradí, dále přes most na Uherčice přes most a do zatáčky s kapličkou. Tam auto odstavíme a po lesní cestě dojdeme necelý kilometr pod skálu. 

Kajaky na klidnou vodu

Po horolezeckém dni jsme příjemně unaveni, ale už nás zase svrbí ruce. V kempu si ráno půjčujeme jezerní kajaky a poklidně pádlujeme po hladké vodní hladině. Přehrada se kroutí mezi strmými lesnatými břehy a skalami. Jdeme se podívat na hrad Bítov a zříceninu Frejštejn. Pod ní končí nadržená voda. Nechce se nám pádlovat proti proudu, navíc to tady už od minule známe, a tak se otáčíme a k večeru doplujeme nazpátek na vranovskou Pláž. 

Terén zapomeň, jedeme cykloturistiku

Horská kola se v Podyjí nechytají. Terénních tras tu moc nenajdete. Za to se tu skvostně svezete na trekkingovém kole a ještě si užijete památek, co hrdlo ráčí. Při plánování nezapomeňte, že se tady kupodivu jezdí nahoru-dolů, abyste nezůstali stát někde v rakouské vesnici daleko od Vranova, bez světla a s tmou na krku.

Nejbližší výlet směřuje samozřejmě k nádhernému zámku Vranov. Delší cesty podnikáme proti proudu Dyje  k hradům Eibestein, Raabs, Kollmitz a Karlstein.

Poslední den si ve Vranově ještě půjčíme elektrokola. Několik nabíjecích stanic po cestě nám dává jistotu, že můžeme pustit elektřinu z baterií naplno a užívat si pocitu, jak se nám lehce šlape, když nám pomáhá elektromotor.

Diskuze

Fotografie:



Pojištění od Hyperfinance cestovní pojištění, úrazové pojištění a další